Přeji Vám krásný ještě letní den.
Dnešní zamyšlení bych chtěla věnovat změnám.
V naší rodině se léto nese ve znamení změn. Některé byli očekávané jako příjemné a některé jako nutné, ale určitě ať byli jakékoliv, nakonec vedli k lepšímu životu. Život je totiž o změně:
co se nemění nežije.
Jedna z definic života je, že je schopný reagovat na jakékoliv změny.
Lidé se bojí změn, a i proto se bojí žít naplno. Máme strach z neznáma, je to na jednu stranu dobrý ochranný pud, ale pokud převládá nad životem tak nežijeme. Vítejme změny i když nevíme jak dopadnou. Postavme se k nim z respektem, ale také z očekáváním něčeho nového co nás změní, pomůže zase něco pochopit, zachová v nás vzpomínky, které jsme si třeba takhle nepředstavovali, ale nakonec jsme rádi, že se to tak stalo. V mém životě každá změna i bolestná, mi nakonec víc přinesla než vzala, a proto se už změn nebojím a vítám je. Jen díky nim jsem chytřejší, laskavější a šťastnější.
Hledejte to pěkné na změnách. Možná Vám pomůže si uvědomit, jak to máte v životě se změnami Vy. Doufám že zjistíte, že Vám více přinesli, než vzali a kdyby ne tak možná neumíte vidět krásu změny. Vše ale můžete změnit, jen se nebojte a připravte se. Na to, že by mohla přijít a přestaňte se ji děsit nebo nemít rád – uvidíte co s Vámi udělá.
Mne se v pátek povedla obrovská změna v životě. Bála jsem se hloubek a obecně vody, i když umím plavat. Až do pátku 8.9. jsem nikdy v životě neplavala v moři na hloubce. V pátek se mi to podařilo překonat. Byla to paráda a opravdu jsem i řvala radostí.
Přeji Vám ať také dokážete překonat sami sebe. Je to ta největší radost, kterou zažijete, stojí to za pokus.
Adriána
Dobrý den.
Píši Vám zde opět já Adriána, protože mi došla na mail nádherná odezva na uvedený článek tak jsem poprosila paní Jarku o svolení a uveřejňuji zde její příběh a děkuji za něj.
Takže paní Jarka píše:
Já jsem takhle „začala blbnout“ – tom dobrém smyslu slova přesně o svých 67. narozeninách dne 2.2.
Nejsem příliš odvážný člověk a nevyhledávám velkou pozornost, ale o svých narozeninách jsem se rozjela, a ač neznám ani slovíčko francouzsky, napsala jsem francouzsky (s pomocí překladače) dopis svému oblíbenému zpěvákovi – a Hugues Aufray mi odepsal. Cítila jsem se jako kaskadér, kterému se při skoku z letadla otevřel padák těsně nad zemí. Protože mi Hugues poslal novoročenku, dvě osobně věnované fotografie a napsal i svou adresu, považovala jsem za slušnost mu poděkovat (ten první dopis byl adresován jen „H.A., zpěvák a skladatel, Paříž, protože jsem se dočetla, že loni odešel z domu ke své přítelkyni, tak jsem se neodvážila napsat na původní adresu).
Začátkem srpna jsem mu poslala blahopřání k jeho 88. narozeninám s tím, že je pro mne příkladem toho, že věk je jen číslo (stále vystupuje, zpívá, hraje, skládá a básní, maluje a „sochá“, mimo to má myslím stále ještě statek a chová koně …). Utrousila jsem poznámku, že chci v listopadu podniknout výlet do Paříže a navštívit jeho vystoupení v Aulnay-sous-Bois (okrajové město Paříže poblíž letiště CDG).
V pátek mi přišel dopis z jeho agentury, že pan Hugues Aufray mne zve na jeho vystoupení dne 17. listopadu v Aulney-sous-Bois.
Teď je přede mnou obrovská výzva – Paříž a pan Hugues, musím – co musím, CHCI se naučit alespoň několika frázím, abych mu dokázala poděkovat. Tak mi prosím drž palce, ať se neztratím v tom obrovském městě a ať „docela neztratím“ hlavu a hlas.
A další příhody – začátkem července jsem byla na zájezdu na Zakarpatské Ukrajině, moc se mi tam líbilo, tak nějak – navštívili jsme tam řadu míst a asi všude zůstal kousíček mého srdce. Nádherná příroda, milí přívětiví lidé.Před týdnem jsem se odtud vrátila, znovu jsem Zakarpatí navštívila, tentokrát už sama spolu s dvěma vnuky, zařídila přes cestovku několik jednodenních výletů, vyzkoušela jsem si schopnost skoro simultánně klukům tlumočit výklad průvodce z ruštiny, dokonce i jednu dvouhodinovou přednášku v muzeu z ukrajinštiny – nějak mi to vzhledem k týdennímu tréninku ruštiny přišlo zcela normální.
Vím, o čem píšeš – člověk opravdu má přijímat změny a vítat je, já se ale do toho pustila skoro moc. Nezbývá mi nic jiného než věřit, že to zvládnu – a já to určitě zvládnu!!!!