Dobrý a krásný den všem
Píši Vám dnes dopis navíc, který vznikl v naštvanosti a donutil mne k činnosti. Je hodně na přemýšlení. Vyburcovala mne k němu bezmoc nad jedním malým děvčátkem, kterému se nemohu pokusit pomoci, kvůli tomu co si přečtete níže. Moc mi na té malé záleží, protože vím, co ji může čekat. Možná můj příběh pomůže i Vám něco nového vidět.
Když nám pan doktor předepíše léky, přemýšlíme nad tím, že vlastně nevíme, co Vám v těle udělají?
Většinou bez problémů s důvěrou přistoupíme na jejich užívání, není tam ani nejmenší pochybnost, že by to s námi pan doktor myslel zle.
Když přijdeme domů a začneme je užívat, pozorujeme se více, zda nám není špatně, zda nás pobolívá hlava, zda když je dáme dítěti, zda brečí víc, zda ho bolí bříško víc, zda má řidší stolici…? Většinou to neděláme, protože důvěřujeme lékům navzdory tomu, že o nich nic nevíme.
Nebo naopak, i když vidíme, že se to nelepší, ale nemáme jiné řešení tak důvěřujeme tomu, že bude lépe, že přeci po užívání léků od pana doktora musí být lépe. Přece tomu pan doktor rozumí. Rozumím tomu je to normální.
Proč se ale nechováme stejně, když jsou nabídnuté zelenáče? Proč tam také nedáme tu důvěru. Myslíme si, že si na nás chtějí distributoři vydělat. Chtějí, ale ne za každou cenu, alespoň u nás ne. (Myslíte si, že pan doktor a farmaceutické firmy si vydělat nechtějí? Myslíte si, že mají stejné pohnutky a cítění jako my v GW?).
Proč místo zkušeností uvedených nadšenců, kteří navzdory odmítnutí (sami víte, jak bolí odmítnutí), neustále zkoušejí otevřít Vaše srdce tomu přírodnímu nejlepšímu léčení – mnozí z nevědomosti zavrhneme poklady a říkáme věty.
Nemohu svému dítěti dát chlorellu/ ječmen, protože nevím, co to s ním udělá.
Nemohu mu to dát, protože jsem si přečetla, že to nemusí být pro mé dítě dobré .
U antibiotik, u očkování, u rentgenu … víte, co to s našimi dětmi dělá?
Také, kdybyste si přečetla, že to není pro Vaše dítě dobré jenom pochybnost, že by to nemuselo být dobré, také byste mu uvedenou léčbu nenasatila? (Kéž by to lidi více dělali, byli bychom zdravější).
Proč po užívání zelenáčů sledujeme každou změnu oproti klasickému životnímu rytmu (buzení v noci, pláč dítěle, bolestivost břicha….) s velikou nedůvěrou oproti lékům. Proč si myslíme, že se musí projevit nejlépe hned a jenom bez potíží při čištění. Proč když je potřeba užívat zelenáče dlouho, nejlépe celoživotně nám to dělá potíže. Léky dokážeme brát i desítky let, nebo celý život a myslíme si, že nám je zaplatí pojišťovna, takže je to vlastně výhodné. Opravdu si myslíte, že nic nezaplatíte?
Tomu nerozumím.
Proč tam není ta naděje, že bude lépe, že přeci po užívání zelenáčů musí být lépe, protože je to přírodní jídlo. Že přece tomu moje paní z GW rozumí, protože to jí již několik let, protože to baští celá její široká rodina, protože má letité zkušenosti. Tomu opravdu nerozumím.
Už Hippokrates řekl: AŤ POTRAVA JE TVÝM LÉKEM A LÉK TVOU POTRAVOU.
U ZELENÁČŮ TO PLATÍ, JAK JE TO U LÉKŮ VÍTE SAMI.
I kdybyste nejedli zelenáče, zamyslete se nad svým postojem k Farmaceutickému průmyslu (i já jsem slepě důvěřovala a myslím, že se také někdy nechtěně znova nachytám, ale už ne tak často a o to tady jde).